tráva a nebe co představují vzpomínky

 Jak si mozek ukládá vzpomínky?

Kdo si myslí, že paměť je jako záznamník, kde informaci uložíte na nějaké místo v paměti a ona tam zůstane už napořád nezměněna, tak je tomu úplně jinak.

Nemáme jednu paměť, ale více druhů paměti, například zrakovou, sluchovou, prostorovou, časovou a hodně dalších. Vždy, když se vám stane nějaká událost, dochází k vzájemné spolupráci všech těchto pamětí a k výslednému uložení vzpomínky. Zajímavé je, že každý druh paměti je v mozku uložen na jiném místě.

Při vzpomenutí si na událost stačí někdy k aktivaci vzpomínky jen jedné části paměti a ta zaktivuje další části těchto pamětí, takže vzpomínka není „nějaká tečka v mozku“, ale velká propojená síť, které stačí jedna nebo víc teček aby celou sít zaktivovaly. Nebo se dá říci mozaika, stačí vám znát jen pár dílků mozaiky a vaše paměť si už zbytek dílků najde.

Náš mozek si nepamatuje události úplně přesně, pamatuje si dobře hlavní celek nebo pointu, ale detaily si už tak dobře nepamatuje.

Představte si mozaiku s tisíci dílků, na které je velký hrad a kolem něj jsou lidi, lesy, mraky a podobně. Při každé vzpomínce na tento hrad dochází k zajímavé věci. Hrad ve vaší paměti vidíte relativně dobře, ale ty detaily vám postupně pomalu zmizí. Z tisíců dílků se jich třeba 50 ztratí, ale mozek ne vždycky najde tyto ztracené dílky, aby je vrátil zpátky, zvlášť pokud jsou už ztracené dlouho. A když je nenajde, tak udělá to, že vytvoří odhad, co na těchto dílkách asi bylo.

Odhady se vytváří na základě hromady správných informací, ale některé informace by neměly mít vliv pro danou vzpomínku, ale mají. A co tím myslím? Myslím tím třeba to, že na vytvoření odhadu nového dílku mozaiky má vliv i třeba to, jakou máte zrovna náladu, když si na něco vzpomínáte nebo jestli je vám zrovna zima nebo teplo, jestli jste třeba ve tmě nebo ležíte v posteli a podobně.

Příklad: před hradem byl člověk - tento dílek mozaiky se skoro celý ztratil a mozek jen ví, že tam někdo byl, tak vytvoří odhad: Mozek si vzpomíná, že asi polovina lidí u hradu měla mikinu a druhá polovina triko. Vám je teď teplo, tak mozek vytvoří vzpomínku člověka v triku, kdyby vám byla zrovna zima, tak spíš vytvoří člověka v mikině. Ležíte v posteli? Zvýší se šance, že muž bude zívat. Pijete teď pití? Tak váš mozek zvýší šanci, že vytvořený člověk bude mít v ruce pití. Jste naštvaní? Tak váš mozek nevytvoří vzpomínku veselého muže, ale spíš naštvaného.

Mozek umí vytvářet skvělé odhady, ale někdy jsou tyto odhady ovlivněny věcmi, co tam nemají co dělat a tak zvýšíte procentuálně šanci na to, že z usměvavého muže v mikině se stane zamračený muž v triku, který pije pití.

A teď to už bude hodně zajímavé. Když si vzpomenete zase na ten hrad a nepamatujete si přesně toho, vaším mozkem vytvořeného muže, tak váš mozek začne zas dělat odhady a toho muže, co si vymyslel, zase začne přetvářet a tentokrát mu dá třeba klobouk a matně si vzpomíná, že ten muž předtím měl něco v ruce tak mu tam dá třeba zmrzlinu místo pití. A tak je to donekonečna, při každém vzpomenutí si na něco se vám detaily té vzpomínky neustále mění. Ten hlavní celek, hrad, si budete pamatovat, ale detaily už tak dobře ne. Zdá se to neuvěřitelné, ale je prokázáno, že se to vážně děje.

Je důležité si uvědomit, že hodně věcí co si pamatujeme, je nepřesných. A naše paměť není záznamník. Smiřme se s tím, že nějaké věci co si pamatujeme, se třeba nemusely stát, nebo se mohly stát, ale jinak než si myslíme.

Zajímavost: byly prováděny pokusy, kde lidem byly nenápadně podstrčeny vymyšlené vzpomínky, které se jim nestaly. Později se těmto lidem sdělilo, že byli součástí pokusů, a že jim byly vsunuty vzpomínky, které se jim nestaly. Část těchto lidí, ale stále věřila, že se jim ty události vážně staly.

Těchto případů s vytvářením falešných vzpomínek je více.

Například, pokus, kdy zloděj okradl ženu (byli to herci) v parku a pak utekl. Svědci, co tohoto muže viděli, ho začali popisovat, co měl na sobě, ale ve skupině bylo několik dalších najatých herců, kteří začali měnit barvu jeho bundy (z modré na zelenou) a začali volat, že muž měl zelenou bundu. Pak se vyšetřovatel ptal jednotlivě lidí, co měl zloděj na sobě a hodně svědků si bylo naprosto jistých, že muž měl zelenou bundu, že ho v ní jasně a zřetelně viděli. A to byl další z příkladů uměle vložené a vytvořené vzpomínky.

Vzpomínka prostě není pevně daná nahrávací páska. Obraz vzpomínky vznikne vždy, když si chcete na danou věc vzpomenout a pokaždé když si na ni vzpomenete, tak se obraz vzpomínky vytvoří a zároveň se trochu změní. A ten nově vytvořený obraz vzpomínky překryje ten původní.

Návod pro ty, kdo by si chtěli nechat svou původní vzpomínku, je, ať si na vzpomínku vůbec nevzpomínají, protože pokud to udělají, už není původní, ale změněná. Ale pokud si vzpomínku nebudete vůbec vybavovat, tak se vám může stát, že po určitém čase vám může úplně zmizet. Takže jediný spolehlivý nástroj na uchování vzpomínek je asi jen nahrávací kamera :)

Důležité je vědět: Základ zůstává stejný, ale detaily se mění. A ten základ zůstává stejný kvůli tomu, že mozek vyhodnotí, že je důležité pamatovat si smysl, který se nám může v budoucnu hodit, ale detailům nedává až tak velkou váhu, protože ty pro naši budoucnost až takový význam nemají. Proto to funguje, jak to funguje.

Stáhněte si zdarma krátkou příručku: 9 Tipů k lepší paměti >>>

Zanechte komentář:

Zanechte komentář: